18. května 2002

Radikálové

Co je dnes ide­álním výcho­dis­kem pro lidi, kteří trpí nedo­statkem roz­hodnosti? Široká nabídka sekt, taky-​sekt a podobně — od scien­to­logů přes fana­tické ochránce život­ního pro­středí, nové anar­chisty, super­or­to­doxní kato­líky až po kršnovce. Stačí si jen vybrat ;) To je ovšem právě ten pro­blém, a tak se dostáváme na začá­tek kruhu.

Ale abych nebyl tak pesi­mis­tický (proč? ále…): Jak jsem onehdá psal o nechu­ten­ství plynou­cím z toho, že celý svět je stejný… Má to i svoje nesporné výhody. Mám jednoho kama­ráda ze země zaslí­bené, který teď žije v Lon­dýně. Píše si weblog, který pravi­delně čtu. Jistěže by bylo lepší, kdybych měl možnost sejít se s ním na kafe, ale pro­tože moje obě­živo občas stačí jen tak tak na kafe tady, každý týden si do Lon­dýna asi nezale­tím. A tak jsem vděčný za onen elek­tro­nický kon­takt. Stejně tak je skvělé, že v rámci jedné úzké sku­piny, která se baví zejména po internetu, jsem našel tolik zná­mých a přá­tel, že když budu jez­dit po Evropě, skoro v každé zemi bych našel něja­kého zná­mého :) To se mi to pak stě­žuje, můžete namítnout. Sám se má jistě jako prase v žitě a nám bude něco poví­dat. No, podívejte se na sebe. Vy asi taky nebu­dete zrovna ta spo­le­čen­ská vrstva, od které by to sedlo. A i pokud jste nyní chudí, nej­spíš stu­dujete a za chvíli (nespackáte-li si to vlastní blbostí) můžete machrovat s nadprů­měrným pří­jmem. Od toho tady přece vysoké školy máme…

To mě při­vádí k druhé myš­lence dne. Mnoho mých kama­rádů, kteří stu­dují kdeja­kou vysokou školu (nebo nej­lépe dvě) si v sou­časné době vyři­zuje stipen­dia, pro­gramy a granty na stu­dium v zahraničí. Tenhle v Rakousku (aby mohl jez­dit na večeři domů), onen do Fin­ska (za polárním kruhem to bude jistě opravdu legrace). Tímhle tempem tady zůstanu za chvíli doza­jista sám, pokud ovšem neod­jedu do země zaslí­bené. No ale nej­větší legrace jsou lidé, kteří stu­dují, za pár let budou tvo­řit onu „ellitu“, ale dnes se vidí jako nej­větší levi­coví aktivisté a radiká­lové. Znám jich docela dost: to je jedna z těch sekt, o kte­rých jsem mlu­vil. Má snad cenu jim říkat, že Joschka Fischer byl taky takový a že oni záko­nitě (99% z nich) dopadne stejně? Že z nich budou vysoce posta­vení úředníci, blahobytně vypa­da­jící manažeři, aka­de­mické kapa­city? Dámy v luxusních mode­lech (samo­zřejmě nikdy z kůže!) a páni v doko­na­lých oble­cích (co si občas dají jointa)? Je to samo­zřejmě zby­tečné. Pár (opravdu jen velmi málo) si jich to uvě­do­muje, ale pro­tože jsou to ti chytřejší, umí si to omlu­vit, ba ospravedlnit.

Nejsou už lepší „gol­den kids“, děcka, která se jezdí ve svých spor­tovních žiha­dlech posmívat dělňa­sům před ČKD? No asi nejsou, ale aspoň si na nic nehrajou. Blbost je vidět na první pohled.