24. května 2002

Podnikatelé

V mnohé rubri­kách zabýva­jí­cích se spo­lečností a stylem se často dočtete o tom, že je dobře, že naši podni­ka­telé se už umí chovat, nenosí fialové obleky a bílé ponožky. Jistě, někteří se dokonce nau­čili jíst pří­bo­rem! Ale v pře­hršli zpráv o růz­ných večí­r­cích, verni­sážích, křes­tech knih, desek, zví­řat, atd. zanikne drobnost na nichž bych chtěl upo­zornit (a pro­pos, pokud čtete podobné rubriky, je to buď pří­znak demence nebo zoufalá snaha otu­pit vlastní mozek).

Jsou ještě jiná setkání: v hos­po­dách třetí cenové sku­piny se setkávají neofi­ci­ální vlivové sku­piny, úlevně se posadí — v džínách, trič­kách, paří škopky jak o život a hrají „na rovinu“. To zna­mená pouze jediné: lžou v 80% případů, niko­liv v 99% jak je tomu na ofi­ci­álních akcích. Při­po­mnělo mi to scénu ze Zaklínače, kde si vyzvě­dači na plesu mágů a čaro­dě­jek s nos­talgií při­po­mínají pitky ze sjezdu králů. Kdo četl, pochopí, co mám na mysli.

Kdo byl v Nus­lích U magis­tra Kellyho, taky.

A být na správném místě v pravou dobu je mno­hem důleži­tější, než se zdá. Pouhá pří­tom­nost totiž zna­mená strašně moc… Pokud jste teda ale­spoň tro­chu inte­ligentní a svě­domí jste si chytře nechali odoperovat.