8. června 2002

Mozek

Složitý mozek je jediná věc, kte­rou se lidé odli­šují od ostat­ních savců. Ale proč je tak složitý? Je to výsle­dek vývoje? Pro přežití v savanách a stepích (či kde to naši před­chůdci žili), by určitě sta­čil mozek o poznání pri­mi­tivnější — i ten by posky­toval oproti ostat­ním tvo­rům značné výhody a zaru­čoval by evo­luční úspěch.

Můžeme tvr­dit, že někteří tvo­rové dostali oči, aby viděli, jiní kří­dla, aby létali, a člověk dostal mozek, aby mys­lel. Jenže myš­lení se od vidění a létání liší. Nepři­náší vlastně žádný uži­tek, naopak je často spíše na škodu. K čemu tedy je? Zdá se, že hlavním důvo­dem složi­tosti mozku byly extrémně složité mezi­lid­ské vztahy, které na tu podivnou věc v hlavě kladly stále větší a větší nároky. Jedno­dušší mozek by něco tak šíleného nezvládl.

A co by se stalo, kdyby se mezi­lid­ské vztahy zpře­hlednily? Vedlo by to k zjedno­du­šování mozku? Určitě ne. Dnes se člověk musí ori­en­tovat i v mili­ónech dalších šíleností, které myš­lení uvedlo v bytí. V pravěku sta­čilo na pochopení světa prvních patnáct let života — zhruba v tomto věku dosahovaly teh­dejší děti dospě­losti, stejně jako dnes pří­slušníci ten­čí­cího se zbytku pří­rodních národů. Ale naše západní kul­tura je tak složitá, že dnešní lidé nedo­spějí už nikdy…

Vzniká zají­mavý para­dox: Čím méně chápeme, tím více jsme dospělí. A naopak.