18. června 2002

Filtry

Ještě jednou velmi inspi­ra­tivní The Parking Lot is Full.

Jsou občas chvíle, kdy i hys­te­rický smích pře­jde… A pak zbývá poslední: trpký úsměv „Yup. Life’s pretty good.“ Kolik ochranných fil­trů má v sobě lid­ský mozek, abychom si neu­vě­do­movali, co se ve sku­tečnosti děje? A lze nazvat blázny ty, kteří o část svých fil­trů při­jdou, ať už úmy­slně, nebo náho­dou? Nelhat si sám sobě je velmi těžké a často to bolí.

Někdy se na sebe s odpo­rem dívám a vidím: tolik pro­marněných pří­leži­tostí, tolik nepo­daných rukou, tolikrát odvrá­cená tvář před­stí­ra­jící zaujetí něčím úplně jiným, tolik hlouposti a čiré zlo­my­slnosti, tolik před­sudků, tolik sla­bosti postavit se většině — tolik nabubřelé sebelítosti.

Yup. Life’s pretty good…