Zají­mavý ter­mín: deka­dence. Oci­tuji s dovo­lením pře­klad z díla jednoho mla­dého slovin­ského autora, který se jím zabýval:

„Vzpo­mínám si, jak sem jednou u Bertla doma na akci při­šel na balkón, kurva, ve tři ráno. A co nevi­dím. Bertl stojí u zábradlí, naklání se přes něj a blije, blije jak amina. v klidu, žádná panika. Ale vedle něho je na kolenách Vesna, kurva, a jeho péro v puse. Kouří mu ho. To je neskutečný.

Jednu věc si zapa­ma­tuj, Vesno, vysvět­loval Bertl. Zapa­ma­tuj si, nikdy nemí­chat bílý s čer­veným. I když je ve flaš­kách… Nemíchat.

Potom mě uvi­děl, jak sto­jím ve dve­řích. Mys­lím, že sem měl pěkně vyvalený oči.

Kurva, jestli tohle není deka­dence, sem řekl. Stál sem tam, cigáro v ruce a čuměl. Vlastně bych se měl sty­dět, ale nesty­děl sem se. Pro­tože Bertl se taky nesty­děl. Ani Vesna ne. Jen sem byl tro­chu zmatenej.“

Tahle pasáž mi při­šla vždycky velice zábavná a občas jsem se při pohledu kolem sebe neu­bránil bezděčnému vyřknutí slov: „Kurva, jestli tohle není deka­dence…“ Předklá­dám k posou­zení ctěnému čtenář­stvu něko­lik situací:

Velmi růz­no­rodá kama­rád­ská spo­lečnost obo­jího pohlaví i obojí sexuální ori­en­tace. Jeden z pří­tom­ných pánů je hrdý, jak to svému kolegovi nan­dal — když jej, homose­xuála, obtě­žoval, sám jsa hete­ro­se­xuál. Hrabal mu mezi nohy, líbal ho a roze­pínal mu košili.

Sku­pinka přá­tel se rekre­uje v Bohem zapo­menu­tém koutě světa. Chalupa, jež má mnoho prů­vodních jevů bobos vkusu vybízí k nej­růz­nějším akcím; k nej­ví­tanějším pak patří ope­kání špe­káčků. Trach­tace vrcholí tak, že každý třímá v jedné ruce mastný kusanec nej­levnějšího masného výrobku a v druhé brou­šenou skleničku s drahým šampaň­ským. Kupo­divu, kom­bi­nace je to výborná.

Poho­dlně si hovím v posteli, pří­jemně ospalý. Sestra sedí u počí­tače o patro níž. Posí­lám tedy SMSku její kama­rádce na druhém konci světa: „Pro­sim te, vyrid sestre, aby vypla poci­tac, az skonci. A at vezme vino, az pujde nahoru.“ Zpráva putuje do Aus­trá­lie a jelikož se (jak jsem věděl) ty dvě baví na ICQ, je okamžitě pře­dána. Za půl hodiny při­chází sestra s flaš­kou fran­kovky — a já nemu­sel vstát z postele.

Možná se Vám to zdá trivi­ální, běžné a nepří­liš deka­dentní… Pak si pro­sím uvě­domte, co je vlastně nej­větší deka­dence: otu­pě­lost, s níž vám už deka­dentní nepři­jde vůbec nic…

Now playing: Soun­dgar­den — Blackhole sun

PS: Chle­bíčky, šampaň­ský, SMSky, ohňostroje… Příští rok bude prav­dě­po­dobně zas ještě o kou­sí­ček divnější. Tak si to užijte. Haha. To byl jen fór, pusy.