31. ledna 2003

Břink, něco křuplo

Sna­žil jsem se vyla­dit něja­kou poslou­cha­telnou stanici. Nejdřív na dlouhých vlnách, ale asi byla někde blízko bouřka — nedařilo se mi vyla­dit ani Radio Skopje, které bývá často mým posledním úto­čiš­těm. Tak jsem pře­ho­dil na FM a uvažoval, jestli pře­trpět 15 minut bludů na Vltavě (že pak by snad mohli pus­tit jazz) nebo ještě blou­mat po pásmu. A v tom břink, něco křuplo a dál jsem mohl s tím kolečkem točit jak chtěl — roz­bilo se to a dál už ani ťuk.

A je to taková pěkná para­lela. Ladil jsem svoje plány a různě je při­způ­so­boval a najednou břink a zdálo se mi, že i kdybych se roz­krá­jel, nemůžu už udě­lat nic. Dost možná to byl jen krát­ko­dobý pocit, jen při­po­mínka toho, jak marné je všechno to pachtění. A přeci nezbývá, než zase pach­tit se, radovat se a pla­kat. Ach, jak pate­tické a tak dál.

Psal jsem tenhle deník se smí­šenými pocity. Mys­lím, že mi to docela šlo, ale při­tom jsem se nemohl zbavit dojmu, že i tady je něco špatně. Bylo v tom hodně sty­lizace a zároveň (přesto? proto?) taky velká dávka upřím­nosti. Ale už na to kašlu. Kon­čím, balím to.

Ovšem pozor: Něco končí, něco začíná — neza­po­meňte — But­tery divi­sion enjoys the ride. Stay tuned. More to come.

No a jako poslední bonus je tu pro vás anketa. Kdo se trefí nej­blíž, dostane překvapení!

(Anketa byla už dávno ukon­čena. Nikdo se netrefil.)

Členové másla, jejich rodinní pří­slušníci a domácí zví­řata jsou z ankety vylou­čeni! Stejně tak Vesmírní lidé, pornofašisti, zom­bie a všichni, kdo váží nad 120 kg a nechávají si říkat Mufíček.