26. října 2003

Těžký je život s máslem

Ano, poslední dva měsíce deníku opravdu nepřály. Začalo to setkáním s jedním naším pří­liš zvě­davým a pří­liš parano­idním přívržen­cem, který dokázal žádost o sraz postavit tak, že nebylo možné odmítnout — setkáním pod­mínil pře­dání podpisů posbí­raných při Rea­lity Hacku #002! Chytrý to jedinec!

Tím však těžce nabou­ral naši ano­ny­mitu a osla­bil mou touhu stlou­kat. Je do značné míry dílem náhody, že máslo jsme zrovna my a nikdo jiný — kdyby někoho napadlo něco podobného dříve, role mohly být přesně opačné. Podobné úvahy a celý prů­běh setkání vůbec nepři­spívají k budování mého pocitu výji­mečnosti, kte­rého se neu­mím zbavit navzdory jeho zjevné neoprávěnosti. Žádné osví­cení! To je jen slovo, neprav­divé, neu­vě­ři­telné, nemožné… Není-​li pocit výji­mečnosti pří­to­men ve správném množ­ství, mé máslo sko­mírá a živoří. Tak je to.

Další ránu zasa­dil máslu jeden náš známý, který smr­telně vážně vyhrožoval žalo­bou za hacknutí jeho serveru. Okolnosti nemá cenu roze­bí­rat, bez­tak je to fraška. A to jsem si mys­lel, že je to velmi rozumný člověk, dokonce umě­lec, snad jsem k němu i tro­chu vzhlížel… No co se dá dělat, není to první a bohu­žel asi ani poslední člověk, kte­rého jsem si z kolonky „osobnost“ pře­su­nul do kolonky „zamin­d­rá­kovaný, namyš­lený a touhou po moci zkažený rádo­byin­te­lek­tuál“. Dalo se to čekat. Počet lidí v mé množině osobností se už delší dobu blíží zvy­šu­jící se rych­lostí k nule. V jaké ška­tulce jsem já? V bedně od másla?