24. března 2003

Sovinec

osvi­cen = sovinec.

Docela legrační, ne? Je mi líto, ale bohu­žel nejsem schopný rychle a rozumně rea­go­vat na aktuální téma, které v hos­po­dách pře­bíjí i fot­bal a v kavárnách vytla­čilo z dis­kusí tabu ve spo­le­čen­ských vědách, anar­chofe­mi­nis­mus a dokonce konku­ruje i občan­ské společnosti.

Čili se zdá, že k tomu má co říct každý: pode­pi­suje se, demon­struje, píše, a hodnotí. Ba i já jsem si bůhvíproč pus­til na chvíli CNN. Nebylo tam samo­zřejmě nic zají­mavého, takže jsem na to půl hodiny tupě civěl a pak to zase vypnul. A to je na tom to nej­lepší: podle jakéhosi prů­zkumu jen 9% lidí v ČR o válce neví. Někteří proto argu­men­tují, že v glo­bálním světě máme úžasný pří­stup k infor­ma­cím a víme, co se děje po celé planetě. V pekingské zoo se naro­dila malá panda (ví o tom 35% lidí v ČR). Srb­sko pláče, zavraž­dili Djin­d­jiče (56%). Michael Jackson čelí nař­čením z pedofi­lie (62%).

Přesně tak. Víte úplně hovno. Respek­tive víte neu­vě­ři­telné množ­ství hoven, celé fekální vozy. Ale tušíte, kdo je váš sta­rosta, jací jsou jeho pod­řízení a co konkrétně mají s oko­lím místa vašeho byd­liště v plánu? Víte, proč mizí vrabci a co se s tím dá dělat? Ještě důleži­tější než vědět je umět z toho vyvo­dit důsledky: nějak se chovat, něco dělat. Může to znít při­blble aktivis­ticky, ale mys­lím, že je to pravda. Pro medi­ální „infor­mace“ je typické to, že z nich nelze nic vyvo­dit, a jednat sice jde, ale v 90% případů to bude nějaké ira­ci­o­nální poska­kování kolem růz­ných zla­tých telat, případně jejich boření (a okamžité nahrazování jedněch druhými).

I sna­žil jsem se své úvahy převést do praxe, abych se necí­til jako ten, kdo káže vodu a pije víno. Zúčastnil jsem se schůze občan­ského sdru­žení, jehož cílem je zve­le­bení naší čtvrti. Vydržel jsem až do konce, ale byl to boj. Hlavní vůdci a mluvčí se dle mého názoru rekru­tovali ze sorty noto­rických kve­rulantů, někteří byli tak nesmi­ři­telní, jakoby šlo o otázku života a smrti, niko­liv o psí výběh. Naprostá sebe­jis­tota a neo­chvějnost spo­jená s igno­rováním jakýchko­liv argu­mentů opo­nentů by ty nej­lepší mohla katapul­tovat na přední poli­tické posty ame­rické admi­nis­tra­tivy. Na druhé straně pub­likum, kde jsem se vyjí­mal jako exot. Po počá­teční snaze aktivně se účastnit debaty se ke mně začalo stahovat radikální kří­dlo ozbro­jené holemi. Byl jsem si jistý svou rych­lostí: přeci jen bych těm důchod­cům asi utekl, ale jeden zvláště zákeřný pán na vozíku zablo­koval východ… občan­ská spo­lečnost? Chachacha…

A pak jsem byl na výletě. V Jesení­kách je místy ještě sníh.