29. června 2002

Smysl života

A ještě jednou smysl života… Podle Vik­tora E. Frankla nemůže být smysl dán, ale musí být nale­zen — dávat smysl by smě­rovalo k mora­lizování. Frankl strávil asi 3 roky v růz­ných kon­cen­t­račních tábo­rech a své názory takřka nezměnil. Proto by neměl být brán na lehkou váhu, když říkal: „Člověk může přežít pouze tehdy, když žije pro něco. To samé platí o přežití lid­stva. Pouhé přežití nemůže být nej­vyšší hodno­tou. Být člověkem zna­mená být zamě­řen a zací­len na něco, co není opět on sám.“

Je hle­dání smyslu nevyhnutelné?

Ludwig Wittgen­stein na to zase šel odji­nud. Ukazuje, že o světě v jeho cel­kovosti bychom se mohli něco dozvě­dět jen tehdy, kdyby nám bylo umožněno z něho vystou­pit. Pokud by ale toto bylo možné, pak už by tento svět nebyl celý svět. Takže vzniká para­dox. Poněkud zacyklený.

K odpo­vědi, kte­rou nelze vyslovit, nelze vyslovit ani otázku. Záhada nee­xis­tuje…“ (Ludwig Wittgenstain)

Co z toho plyne? Tento záznam v deníčku je nezá­bavný a vcelku k ničemu, ale něčím jsem dnešní den vyplnit musel. Ať si to každý pře­bere, jak uzná za vhodné.