13. března 2003

Máslo jsi a v máslo se rozpustíš

Vždy jsem věděl, že je máslo všu­dypří­tomné. Cítil jsem, jak na mě číhá za rohem. Jak si brousí své máselné zuby a chystá se mi vervat plnou dávku své máselnosti do chřtánu a zalepit mi ústa. Navždy. Donu­tit mě klesnout a utopit se v másle. A mě se to nikdy netýkalo. Až dneska jsem si uvě­do­mil, že už v másle nejen bez­radně pře­šlapuju. Už mi teče za krk. Můžete se snažit bojovat třeba s lid­skou blbostí. Můžete chtít i nadále zůstat lidmi. Stejně si vás najde. A zatímco čekáte na chvíli, kdy máslo udělá chybu, udě­láte ji vy sami. Dnes jsem pomohl obelhat něko­lik stovek lidí. To je něco, za co se sty­dím. Když člověk neumí psát a dělá 5 chyb ve větě, nic to neznačí. Když ta věta dává smysl jen občas, něco to nazna­čuje. Když ten člověk slíbí něco, co není, a jde mu jen o zisk, je to hodně zlé. A když za vámi pří­jde s žádostí, abyste mu upravil jeho výtvor tak, aby lidé nepo­znali, co je to za člověka… pak… jste se… roz­pus­tili v másle. Máslo jsi a v máslo se rozpustíš…