5. srpna 2003

Dětská pojistka

Včera se mi známý v hos­podě pochlu­bil svým novým zapalova­čem. Vytáhl ho z kapsy a říká: „Divej, mám nový zapalovač. Má dět­skou pojistku.“ Škrtl. Nic. Škrtl podruhé. Zase nic. Škrtl potřetí a nic, na to povídá: „Vidíš, funguje!“ Odvě­til jsem udi­veně, že přece nefunguje. „Ta pojistka funguje,“ pou­čil mě známý. „Tady je takový čud­lík a když ho nezmáčkneš před škrtnu­tím, neza­pá­líš si. A když ho zmáčkneš, musíš si zapá­lit napo­prvé, jinak si nezapálíš.“

Pochopil jsem to a usmál se. Známý (jmenuje se Radek) vytáhl z kapsy kra­bičku čer­vených máček (někde se jim tak­též říká bóra, ale značku vám pro jis­totu nesdě­lím), jednu ciga­retu si hodil do koutku, důležitě zacvakl pojistku a škrtl. Jis­kra jako blázen, ale pla­men nikde. Zku­sil to znovu… zase nic. Pozo­roval jsem ho a všechno začínal chápat. Máslo je tady a zasahuje! Napo­třetí se mu to povedlo a vítě­zo­slavně si zapá­lil. Když vyfu­koval kouř, měl jsem se zrovna k odchodu, bylo pozdě.

Rad­kovi je šestnáct pryč. Je dítě! A já nechápu, proč mu v trafice nepro­dali Marl­borky s dět­skou pojistkou.