5. června 2003

Nic zvláštního

Dnes jsem původně chtěl napsat něco objevného. Jenže jsem úplně zapo­mněl co. Tak to bývá, když člověk pře­hnaně spo­léhá na svou paměť. Smutné na tom je, že kdybych si býval zapa­ma­toval kaž­dou sepsa­telnost, která mi za poslední rok pro­létla hlavou, bylo by z toho tolik mate­ri­álu, že bych mohl máselný deník krmit něko­lika moud­rostmi každý den. Při svém pun­tič­kář­ství bych je snad ani nestí­hal převá­dět ze síťovo-​neuronové podoby do textu.

Takže dnes jen drobný záži­tek… Když jsem šel včera jako obvykle spát, vzbu­dilo mě hou­kání a záblesky svě­tel poli­cejních aut. Něko­lik se jich sjelo k opuš­těnému, šedivému, vcelku velkému kusu země opo­dál. Vřís­kání brzy utichlo a klid noci naru­šovalo již jen pomalé blikání. Po chvíli jsem si všiml, že po té zby­tečné ploše se pohybují postavy s bater­kami a snaží se být co nejméně nápadné. Asi něco hledaly.

Asi za sedm­náct minut nasedly svých do aut a odjeli. Už se nevrá­tily. Nemám tušení, co to mělo zna­menat. Že by nový druh sportu?