21. května 2002

Národ

Včera jsem se lekl, že už jsem z toho čtení pří­běhů úplně mimo. Nako­nec jsem se pře­svěd­čil, že žádné hlasy nesly­ším (ticho tam!) a dnes jsem si uvě­do­mil ještě jednu věc: Úplně nej­víc bych chtěl vypadnout. Někam pryč z repub­liky, nej­lépe do země zaslí­bené. Stejně dělám 90% věcí přes net, tak co. Ale stáva­jící okolnosti tomu docela úspěšně brání, takže musím zůstat sedět na prdeli tady… V uplynulém týdnu jsem dostal něko­lik naprosto neče­kaných nabí­dek — všechny dost zají­mavé, ať už finančně nebo poten­ci­á­lem v nich ukry­tým: tak proč z toho ani nemám radost? Uvažoval jsem i o pořádných prázdni­nách, ale ve světle růz­ných závazků si to prostě nemůžu dovo­lit! No… Dosti již sebelítosti ;)

Tak tro­chu jsem uvažoval o těch slavných „národních zájmech“, které byly před vol­bami tak šikovně vytaženy. Exis­tuje něco jako české národní zájmy? O naci­o­na­lis­mus se zají­mám už delší dobu, pro­tože mi to při­jde jako zají­mavý feno­mén i z osobních důvodů. (Se svými předky bych těžko mohl být naci­o­na­lis­tou — totiž, které země? I když — Slota, bývalý před­seda SNS, měl otce Čecha — prý ho a maminku bil, a proto se ze Sloty stal fana­tický slo­ven­ský naci­o­na­lista.. Ale to jen na okraj.) Nedávno jsem sly­šel jednoho vlivného člověka vyklá­dat na nefor­málním setkání právě o národních zájmech. Říkal zhruba toto: Dojednával jsem jednomu minis­trovi schůzku se sta­ros­tou Tokia. Bylo to těžké, pro­tože ten o to nejevil moc zájem — vždyť ČR je menší než Tokyo i do počtu obyva­tel a co teprve podle eko­no­mické síly! Mys­lím si, že země jako ČR nebo Rakousko nebo Slovin­sko by měly zru­šit svá minis­ter­stva zahraničí: k čemu taky jsou? Sta­rosta Lon­dýna taky nemá minis­ter­stvo zahraničí. Jeden ministr zahraničí pro celou střední Evropu (nebo chcete-​li, pro­stor bývalého Rakousko-​Uherska) by úplně stačil.

Tohle můžete usly­šet v záku­lisí, ale v par­la­mentu se odhla­suje jedno­my­slně podpora Bene­šových dekretů (aniž by o nich někdy někdo něco věděl! tak např. rakouští sudet­ští Němci už byli čás­tečně odškodněni někdy na pře­lomu 70. a 80. let), strany se ohání náro­doveckou réto­rikou… Praž­ský kore­spon­dent slavných fran­couz­ských novin Le Monde na otázku, zda by se mohlo v ČR stát, že by (jako ve Fran­cii Le Pen) uspěl nějaký naci­o­na­lista a extre­mista, odpo­vě­děl: „Ne, pokud máte na mysli někoho typu Sládka, tak o tom pochybuji. Ale ODS má přeci šanci vyhrát volby, ne?“ Tady to tak nikdo nevnímá, ale bylo by pomalu na čase!!