20. října 2002

Nenasytí se oko viděním, nenasytí se ucho slyšením

Tolik úžasných knížek a filmů a hudby a výstav a časopisů a … já nemám čas, abych jim věnoval pozornost. Tuhle jsem zjis­til, že výstava, která byla otevřená snad od května, před týdnem skon­čila, aniž bych se tam podíval, i když jsem si to sli­boval hrozně dlouho a aspoň desetkrát jsem mezi­tím byl v hos­podě, která je dokonce ve stejné budově. Super. A to ještě žiju v pod­statě v zapa­dá­kově (ČR), kam se drtivá většina kva­litní hudby dostane jen omylem, když si někdo splete Čes­kou repub­liku a Čad­skou repub­liku; sehnat knížky, o něž mám zájem občas při­po­míná snažení zla­tokopa, a co se týče novin a časopisů, je asi lepší poo­hlédnout se po předplatném v zahraničí. A stejně — kdybych to měl všechno stí­hat, nedě­lám nic jiného. To je ovšem pro­blém, pro­tože obvykle dělám vše jiné a ve spo­lečnosti pak jen chápavě při­kyvuju: to jsem si chtěl už dávno pře­číst; jaké to bylo — nějak jsem to nestihl, a podobně.

Onehdá jsem ovšem udě­lal zají­mavou zku­šenost. vnímat@máslo mi poslalo mail, ať se podívám do Bible na jedno zají­mavé místo. Pro­tože pocházím z rodiny, kde ještě žilo pře­svěd­čení, že se patří vlastnit Bibli, i kdyby se do ní nikdy nikdo nepo­díval — měl jsem tu možnost, Bibli otevřel a ono místo si našel. Je to kniha Pří­sloví, kapi­tola tři­cátá, verše 3233: „Jsi bloud, vynášíš-​li se; máš-​li nějaký záměr, ruku na ústa! Stlou­káním sme­tany vznikne máslo, tlak na nos při­vodí krvá­cení, tlak hněvu vyvolá spor.“ Docela úlet. Ba je tam toho másla ještě víc — obzvláště ve starém pře­kladu Bible kra­lické — nový pře­klad kdovíproč často vyměnil máslo za smetanu.

Ale nezů­stal jsem u toho, a pus­til se do čtení vůbec. I zjis­til jsem, že moje zna­losti (letmé, ale přeci nějaké) his­to­rie a křesťan­ství mě hrozně zavedly. Církev výborně bala­mutí: Bible je výborná kniha, zejména když se na ni budete dívat ne pod úhlem víry nebo teo­logie, ale his­to­rie, séman­tiky a podobných věd. A nebo jako já: z vlastní, s hlavním prou­dem křesťan­ství pole­mizu­jící pozice. Když bych znal Bibli líp než mí pro­tivníci, kteří na ni pří­sahají, dostanu je v každé dis­kusi, kdy se mi zamane.

Jen o stránku dál za výše uve­denou zmínkou o másle začíná kniha Kaza­tel. A to je ovšem dobrý nářez. Kapi­tola první, verše 811: „Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypo­vě­dět; nena­sytí se oko viděním, nena­sytí se ucho sly­šením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod slun­cem není nic nového. Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi. Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezů­stanou v paměti těch, kteří budou potom.“ Dlouho jsem nic podobně trefného nečetl.