25. dubna 2003

Metro a nadprůměrně vysocí cestující

Kaž­dou chvíli pozo­ruji v metru zají­mavý jev, pořád znova a znova: Nadprů­měrně vysoký ces­tu­jící sedí a když se začne zve­dat k výstupu, praští se do hlavy o tyč umís­těnou asi ve výšce očí prů­merného vyš­šího ces­tu­jí­cího. Na jeho tváři se objeví nejprve výraz pře­kvapení, aby byl o zlo­mek sekundy poz­ději vystří­dán gri­ma­sou bolesti. Kromě dunění tyče není zpravi­dla vydán jiný zvuk, klení je výjimečné.

I když nejez­dím met­rem pří­liš často, tuto na první pohled nevý­znamnou udá­lost jsem viděl už mockrát a jsem nucen o ní začít uvažovat. Čekal bych totiž, že roz­hlednovití lidé se během dospívání nato­lik důkladně naučí ve všech dopravních pro­střed­cích vstávat opa­trně, až se z toho stane auto­ma­tický reflex a úrazy hlavy budou vzácností. Ale praxe je zjevně opět úplně jiná než teorie.

A co vy? Věděli jste, že se v Praze pohybuje ohro­mu­jící množ­ství osob s omlá­cenou hlavou? A může to mít nějaký vliv na jejich vní­mání másla? Domácí úkol pro čtenáře s výš­kou okolo 190cm: zkuste to taky a podělte se s námi o své poznatky. Tak… Až příště uvi­dím narazit člověka hlavou do tyče, budu ho považovat za jednoho z vás. Podivné chování bude zpětně vysvět­leno, rea­lita hacknuta.