18. března 2003

Kult leteckých neštěstí

Živě si vzpo­mínám, jak po zni­čení WTC všichni poli­tici a jiní odborníci na bez­pečnost tvr­dili, že s tak šíleným tero­ris­tickým útokem prostě nepo­čí­tali. Věřil jsem jim.

O rok a půl poz­ději jsem si v levných kni­hách kou­pil Bílý šum. I když Don DeLillo za tuto prózu obdržel Nati­o­nal Book Award, stála pouhých pět korun. Neu­vě­ři­telné. Obsah je podivuhodně fas­ci­nu­jící a duševní obo­ha­cení zcela neú­měrné inves­tici té jediné mince. Svět Bílého šumu je svě­tem pře­hl­ceným infor­ma­cemi, ve kte­rém ústřední roli hrají média. Nepři­po­míná vám to něco? Časové určení nemá význam, vše se může ode­hrávat třeba v roce 1985, kdy ta nad­ča­sová kniha vyšla, nebo dnes. Snažit se sdě­lit děj by bylo zbytečné.

Přesto musím citovat jednu větu z hlavního článku fik­tivního bůlvárního časopisu. Ten článek pojednává o před­po­vě­dích budoucnosti na příští rok a je před­čí­tán na straně 163:

„Pří­z­nivci kultu leteckých neštěstí une­sou jumbo jet a naletí s ním na Bílý dům, aby vyjá­d­řili svou slepou oddanost svému záhadnému a samo­tář­skému vůdci, zná­mému jen jako Strý­ček Bob.“

Tak tahle před­po­věď nemá chybu. Bílý dům je podobným druhem sym­bolu jako WTC a Strý­ček Bob je záhadný jako sám Usáma. Smyš­lení jasnovidci se na roz­díl od sku­tečných bez­pečnost­ních expertů trefili. Mají bod. A nebo jinak — vše­možní experti zkou­mají kdeco, jen ne domácí lite­ra­turu, kdežto bin­lá­di­novci četli Bílý šum v rámci stu­dia kul­tury nepří­tele a citovaný návod jim nemohl nepadnout do oka…