27. května 2002

Filozofie

Co je vlastně filo­zofie másla.cz? Asi jste si už něja­kou před­stavu udě­lali, ale těžko říct, do jaké míry je zkres­lená. Mezi „námi“ stačí pou­kázat na něja­kou sku­tečnost a říct „máslo“ a všichni víme, co tím dotyčný míní. Není to otázka jen raci­o­nálního vní­mání, důleži­tou roli tam hraje citové zabar­vení, vcí­tění se, které nám umožňuje kom­bi­novat neslu­či­telné. Snahu o kon­struk­tivní kri­tiku smí­chat s absur­di­tami nej­hrubšího zrna. Exhi­bi­ci­o­nis­mus s kon­spi­račními teo­ri­emi elit. Kon­spi­rační paranoiu s její vlastní parodií.

Tvo­říme máslo (a je doufám jasné, že máslo.cz je jen drobný výsek), vyklá­dáme svůj pří­běh, vytvá­říme vlastní rea­litu, for­mulujeme zákony světa. Ale sami se snažíme držet schizofrenní odstup. Tohle nejsme my. Tohle je jsem@​maslo.​cz a ne sku­tečná osoba. Jen kon­strukt, který žije vlast­ním živo­tem. A tak někdy uvažujeme, jaké by to bylo, žít tak, jak jsme si to vymys­leli. Podobnost s Ecovým Fou­caul­tovým kyva­dlem není náhodná. Oživte pří­běh a on vás pře­roste, stane se rea­li­tou. Pokud budeme úspěšní, je to jeden z možných konců.

Jeden z mnoha možných náhledů, co je filo­zofie másla — někdy jindy usly­šíte zase něco jiného:

Na počá­tek snad jeden citát: „Pří­liš respek­tuji ideu Boha, než abych ho činil odpo­vědným za tak absurdní svět.“ (Georges Duhamel)

Co se všechno skrývá v másle? (Hned na počátku narážíme na pro­blém s defi­nicí pojmů: máslo je jev, který pozo­rujeme, ono nega­tivní nic a vše, jak bylo výstižně napsáno na úvodní stránku. Ale máslo je také náš pří­stup k máslu… Tak i filo­zofie másla vlastně není filo­zofií másla, ale filo­zofií nás, kteří máslo zkou­máme. Domnívám se, že v 95% případů by mělo z kon­textu vyplynout, oč se v tom nebo onom případě jedná.) Exis­ten­ci­a­lis­mus. Deka­dence. Sub­jek­tivis­mus. Post­mo­derna. Máslo je pesi­mis­tické. Ale niko­liv nega­tivis­tické. Poznat máslo nezna­mená nutně pro­padnout se do deprese nad tím, kolik je zla všude okolo. Do značné míry se stavíme k rea­litě rezervovaně. Jistě nějaká exis­tuje, ale není v našich silách sku­tečně ji poznat nebo změnit. Volíme pří­stup zauja­tých diváků, občas můžeme někde str­čit kamínek do sou­kolí, ale činíme tak hlavně z dět­ské zví­davosti, co se asi stane. Snažíme se být vtipní, hraví, styloví, iro­ničtí — jestli jsme pro­roci, tak hrozní šar­la­táni. Sami nevě­říme beze zbytku tomu, co říkáme a píšeme. Jací jsme ve sku­tečnosti? Asi mno­hem nor­málnější, oby­čejnější lidé, než se zdá. Ale ve své hře pře­kra­čujeme katego­rie, sčí­táme hrušky s jablky, kom­bi­nujeme pís­mena Tóry. Spiknutí nee­xis­tuje a/​nebo je neznáme? Nevadí, vytvo­říme si vlastní. Kde jsou onto­lo­gické katego­rie, kde je náš pohled na morálku, co si mys­líme o té Velké otázce (Život, Vesmír a vůbec)…

Záleží na tom? Víme to? Víte to?

Stay tuned. More to come. But­tery divi­sion enjoys the ride.