15. května 2002

Druhé město

Ještě na téma, co je nor­mální. Dopo­ru­čuji pře­číst si někte­rou z knih Michala Ajvaze. (Když jsem to jméno sly­šel poprvé, kdovíproč jsem měl dojem, že to je jistě ruský autor, sou­časník Charmse, který byl pro­ná­sle­dován pro svůj židov­ský původ. A on je z Prahy, vypadá tro­chu jako Pierre Richard a je mu něco přes pade­sátku.) Ve svých podivných kni­hách se snaží velectěné p.t. čtenář­stvo pře­svěd­čit, že kdesi na peri­fe­rii našeho vní­mání leží svět pří­šer, podivných kultů, absurdních předná­šek, tajem­ných cho­deb skrze šat­níky. Jeho mystická Praha není barevnou kuli­sou pro turisty, je to zlověstná džungle, která se táhne pro­story uvnitř. Nej­snáze je to poznat v knize Druhé město. Pře­chody jsou často nezře­telné, a modří už vědí.

Jeho objevy by vysvět­lovaly mnohé — ale hodnověrné by to bylo teprve tehdy, kdyby byl frag­ment rukopisu nale­zen v pozůsta­losti po pohře­šovaném. Nepro­šel by tis­kem, ale šířil by se podivným samizda­tem. Pak bych tomu věřil o dost víc. Ale možná je to blá­hové — třeba je si Druhé město nato­lik jisto svou mocí, že už může nechat blázny o sobě klidně psát.