Včera v noci jsem šel po městě. Byla tma. Bylo to pří­jemné. Dokonce i počet aut a lidí v uli­cích byl nižší než obvykle. Občas jsem letmo zahlédl nějaký nápis, ale pro­tože jsem se na rušivé objekty nesou­stře­dil, texty se ces­tou do mého vědomí různě pře­kru­covaly. Ale­spoň doufám, že v zoo­lo­gické zahradě žádná lavi­nová dráha není. A raději ani nezkou­ším hádat, jak se sku­tečně jmenovala kniha, jejíž název jsem skrz výlohu pře­četl jako Lidožravá srna. Nesou­stře­děné vní­mání může být zábavné i poučné.

Najednou jsem spat­řil výraz­nější text, asi na podkladě jedné z těch sví­tivých a agre­sivních barev, jaké mívají nálepky láka­jící nebohé zákaz­níky na 27 % zdarma. A do očí se mi vrylo sdě­lení dítě zcela zdarma! Lekl jsem se, neboť stále ještě žádné dítě nepo­tře­buji. A už vůbec ne zdarma — bez­tak by to byl nějaký zmetek.

Pře­četl jsem si nápis podruhé a pře­kvapeně zjis­til, že ten­tokrát nešlo o pře­hlédnutí ani halu­ci­naci. Roz­dávají tam děti úplně zadarmo a dokonce si k nim můžete při­kou­pit zájezd k moři nebo na jiné podobně zko­merčnělé místo!

Zrych­lil jsem krok, abych byl odtud co nejdál.

Ale vrtá mi to hlavou. Kdyby nabízeli dítě za pra­chy, určitě by je pozavírali.