Četl jsem někomu přes rameno u novinách alarmující zprávu, že neustále přibývá uživatelů omamných latek. Jestli to takhle půjde dál, brzy budou fetovat i nemluvňata a důchodci...

A bodejť by ne, vždyť v televizi dávaji na všech kanálech čím dál větší zhovadilosti! Kdo není vyloženě magor či workoholik, je trošku citlivější a nemá žadné vážnější koníčky, ten jinou možnost úniku z šedé reality než drogy prostě nemá! Možná ještě vysedávání po hospodách, ale to vyjde nastejno... Když chybí smysl, přichází únik. Není-li nalezena jiná možnost, tak ve formě omamných látek. Je na čase si tuto smutnou skutečnost přiznat.

A jiných možností úniku neustále ubýva - sport přestává být lákavý, protože každý dopuje, bežně dostupné filmy jsou čím dál více jen opakováním stejného, rozhlasová hudba je šedivější než okolní realita, dobré knížky nikdo nečte, počítačové hry omrzí. Zábavní průmysl přestává stačit tempu, jakým se lidé dokáží každým jejich produktem přesytit, a ani neustálé zvyšování rychlosti chrlení to nedokáže vyrovnat.

Je stěstí, že zbývají ještě tři úniky - jeden společenský ve formě práce a dva biologické úniky ve forme sexu a množení se. Právě možnost zplodit potomky je jeden z nejsnadnějších a nejlákavějších úniků. Takto vzniklé děti jsou posléze dosazeny na místo chybějícího smyslu života a rodiče si sice stěžují, jaká je to práce, ale libují si, jak krásně svůj problém se smyslem vyřešili. Vždyť v dětech je nesmrtelnost! Jenže problém, před kterým tímto utekli, nebyl vyřešen, jen na pár let odsunut. Celé to funguje jako virus. A ta pohodlně a přirozeně geniální konstruce se zcela sesype ve chvíli, kdy únikový východ začnou usilovně hledat potomci. Naštěstí bývají rodiče málo vnímaví k duševnímu stavu vlastních dětí, takže zhroucení svého systému leckdy ani nezaregistrují a ještě roky si mohou připadat jako náramní pašáci...

Až lidem hromadně dojde, že únikem je veškerá činnost i nečinnost, drogy, sport i kultura, náboženství, práce i množení se, bude konec se společností, jak ji známe. Co bude potom? Skutečný život? Těžko. Spíš totální sebevražda.

Nedávno jsem v tramvaji vyslechl nesmyslný a zbytečný rozhovor. Účastnil se ho mladý baculatý manželský pár a jejich malé dítě, fascinovaně zírající z okna na výdobytky průmyslové a vědeckotechnické revoluce.

Žena: Cos mi to zase udělal s tou plochou?
Muž: Kdy?
Žena: Tys tam zase přidal nějaký nový spouštědlo na Internet!
Dítě: To je autobuf!!!
Muž: No...
Žena: To přece takhle nejde!
Muž: ?
Žena: Ty to vždycky nějak dojebeš! Kdo se v tom potom má vyznat??
Dítě: To je náquadní auto!!!

Takhle skončit nechci.

Ad nauseam, čiliž k zblití, jak kulantně praví latiníci, ad nauseam šíří Věrozvěsti výblitky svých úvah pod hlavičkou "toť je PRAVDA". Osobní svědectví mě vede k následující úvaze.

V knihách biblických, ve verších Tao-te-ťing, v čarách kečupového bryndu na stolku KFC i ve výšplechtu mudrcově, ve všem lze nalézt cokoliv. Vše, každý závěr, každé shrnutí, vše záleží jen a pouze na zvoleném systému interpretace a kulturním pozadí recipienta/recipientů.

Neexistují žádná pravidla "objektivní" interpretace. Na druhou stranu, existují pravidla, jež alespoň principiálně uvažují možnost desinterpretace jako integrální součásti interpretace. Ve valné většině však naše přirozenost tíhne k dogmatisaci a vylučování jiných interpretací buď násilím nebo exkomunikací. Ať se jedinec snaží o "poctivost" své interpretace jak chce, nikdy se nemůže ubránit "desinterpretaci" dané jím samým, jeho znalostmi, zkušenostmi etc. Well, cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. Legrační mi přijde, že klidně můžeme připustit existenci absolutní pravdy, aniž bychom se jí vůbec musili zabývat. Absolutní pravda má vliv na naše bytí jen tím, že JE a my jsme JÍ. Její reflexe, to je onen ďábel křesťanů a zarathuštristů. Ďábel je v interpretaci. Bůh je čisté Bytí. Ale vraťme se zpět.

Naše interpretační nástroje nejsou způsobilé "objektivní" analýzy, poněvadž modul logický není nezávislý na modulech alogických, biologických. Tím vždy Zvěrověšť omezí dopad svých interpretací s úmyslem "šířit PRAVDU" na ty, jež vyhodnotí jeho interpretaci jako "správnou" či "výhodnou". Odmítnutí (ale ani akceptování) interpretací nikdy není jen objektivní, samozřejmě vzhledem k výše uvedenému. Proto apelovat na *zdravý rozum, cit, empatii či lásku (*nehodící se škrtněte) druhé diskutující strany je tedy nevyhnutelně nejen komické, ale i zbytečné. Proč tak často pilní učedlníci velkých mudrců zakládají konkurenční kulty, zapírají své učitele či jen prostě nejdříve odcházejí?

Z těchto důvodů považuji jakýkoliv pokus o interpretaci jakéhokoliv textu/řeči z jiného důvodu než z čiště osobního za zcestný. Zkušenosti nejsou sdělitelné v plné šíři a každému jednotlivci nikdy nemůže být zprostředkováno poznání v míře dostatečné porozumění. Snaha "šířit PRAVDU" se vždy obrátí buď v ideologii vládnoucí vrstvy nebo v nešťastný blábol, jenž bude oslýchán v tom lepším případě, v tom horším kriminalisován. Jedinou výjimkou snad budiž interpretace ánzich, pro bědecké účely. Ďábel, an jest uzavřen v zrcadlech popperovských paradigmat vědy, je alespoň univerzálně užitečný.

Jedinou nadějí člověka je tolerance. Zapomeňme na lásku, na bohy, na pravdu. Jsou to chiméry interpretací. "Mysleme" na sebe. Neboť pokud skutečně "myslíme" na sebe, obsáhneme Vše. Bytí je jen jedno.

Tak jsem si pěkně zainterpretoval. Ještě si dovolím svůj oblíbený citát J.A.K.: Ve společném jednota, v rozdílném svoboda, ve všem tolerance.

Máslo? Jíst!

Vánoce začínají čím dál dřív a není žádným překvapením, když na nás už koncem září zíra ve velkých samoobsluhách Děda Mráz alias Satan Klaus. Není patrně daleko doba, kdy tu zrůdičku nainstalují už koncem srpna a nechají ji vyhnívat až do Velikonoc. Potom jen vymění hlavu i svršky, přidají pár vajíček a ze Santy se vyklube krásňoučký zajíček, který bude na stejném místě tvrdnout až do srpna, kdy bude stržen a vyexpedován do některé ze zemí třetího světa, aby i naši chudí živitelé alespoň částečně zakusili kouzlo opravdických Vánoc.

A na uvolněné místo bude s velkou slávou dosazen nový a zdokonalený model Dědy Mráze (Hyper-Santa Super-Klaus 2004), vyrobený speciálně pro nadcházející sezónu s použitím nejnovějších technologií. Radost pohledět! A to je jen malá ukazka toho, co nás čeká a nemine.

Divíte se? Ne? Pro vás už taky začala houbařská sezóna? Chybí vám chléb? Dneska mám pro vás recept. Potřebujeme 25 houbiček (tak středně velkých), kostku másla (250 g), skořici a rozputnou čokoládu na vaření (100g). Máslo zahřejeme. Když se nám začne rozpouštět, odebíráme pěnu z povrchu a sníme prvních pět hub. Přidáme do másla čokoládu, nejlépe nastrouhanou, a koštneme, jestli dalších pět hub chutná stejně. Až se čokoláda rozpustí, sníme zbývající houby a přidáme skořici. Připravenou tekutinu necháme vychladnout. Dobrou pařbu!