Včera v noci jsem šel po městě. Byla tma. Bylo to příjemné. Dokonce i počet aut a lidí v ulicích byl nižší než obvykle. Občas jsem letmo zahládl nějaký nápis, ale protože jsem se na rušivé objekty nesoustředil, texty se cestou do mého vědomí různě překrucovaly. Alespoň doufám, že v zoologické zahradě žádná lavinová dráha není. A raději ani nezkouším hádat, jak se skutečně jmenovala kniha, jejíž název jsem skrz výlohu přečetl jako Lidožravá srna. Nesoustředěné vnímání může být zábavné i poučné.

Najednou jsem spatřil větší text, asi na podkladě jedné z těch svítivých a agresivních barev, jaké mívají nálepky lákající nebohé zákazníky na 27% zdarma. A do očí se mi vrylo sdělení dítě zcela zdarma! Lekl jsem se, neboť stále ještě žádné dítě nepotřebuji. A už vůbec ne zdarma - beztak by to byl nějaký zmetek.
Přečetl jsem si nápis podruhé a překvapeně zjistil, že tentokrát nešlo o přehlédnutí ani halucinaci. Rozdávají tam děti úplně zadarmo a dokonce si k nim můžete přikoupit zájezd k moři nebo na jiné podobně zkomerčnělé místo!
Zrychlil jsem krok, abych byl odtud co nejdál.
Ale vrtá mi to hlavou. Kdyby nabízeli dítě za prachy, určitě by je pozavírali.

Jedna mamutí banka si nechala postavit novou centrálu, ze které řídí značný počet peněžních toků v celé naší zemi. Na tom by nebylo nic neobvyklého - jenže systém té budovy je zvláštní. Onen finanční ústav se totiž na rozdíl od ostatních nespokojil s pouhým skloželezobetonovým teráriem, ale nechal si vyprojektovat skleněné monstrum, kde naprosto vše, efektivitou práce počínaje a zaměstnanci konče, je podřízeno designu. Jde o naprostý opak funkcionalismu.

Interiér pečlivě navrhl celý tým designerů a jejich poskoci už od počátku bedlivě dohlíží, aby nic nenarušovalo estetický dojem. Cizorodé prvky jako třeba varné konvice jsou přísně zakázány a veškeré kancelářské vybavení musí před umístěním na pracoviště projít náročným schvalovacím procesem. Nic nesmí odporovat plánu!

Stále je však co zlepšovat. Chystá se příručka, ze které se zaměstnanci dozvědí, jak v souladu se záměrem sedět, mluvit, pracovat, oblékat se a pohybovat se. Šlechtí se zvláštní druhy rostlin, které konformitu prostoru zvýší o dalších několik desítek procent...

Proslýchá se dokonce, že úspěchem povzbuzení designeři začali konspirovat a založili tajnou společnost, v jejímž čele stojí Velký Designer, toužící podřídit celý svět svému božskému vkusu. Členové už přepisují základní literární díla včetně Bible tak, aby odpovídala jejich požadavkům. A chystají se přemalovat i obrazy. Diktatura designu je takřka za rohem, raději se na ni připravte. Asi to bude dost hrůza.

Na druhou stranu - bude to mít i mnohá pozitiva: za výrobu, nákup i prodej zahradních trpaslíků bude trest smrti, polovina hudebního, filmového a jiného průmyslu bude vykázána na Měsíc a honba za ziskem bude nahrazena honbou za estetičnem. A máslo nejrůznějších tvarů bude prodáváno v mnohem zajímavějších obalech.

Jednomu mému známému vlétla do nosu včela a nemohla ven. Výmysl nebo skutečnost? Nikdo neví. A záleží na tom? Ne. Ale to je jedno. Bylo by bývalo snadné udělat z másla frašku...

Mohlo to tu vypadat úplně jinak, kdybychom se před rokem neutápěli v depresích, které všemu daly směr. Ten je s mírnými odchylkami udržován dodnes, ač rychlost kolísá a jednu dobu to vypadalo, že se limitně blíží k nule.

Nesejít z cesty však nebylo snadné... Nechybělo mnoho a mohli jsme mít jen pseudohumoristický magazín nevalné úrovně. A s obrovitou návštěvností. Naši čtenáři by se váleli smíchy po zemi a my bychom si připadali jako těžcí borci. Není to složité - stačí jen průbežně číst noviny, pozorovat dění v kouzelné krabici a každých pár dní zesměšnit nějaké aktuální téma nebo osobu, která nám zrovna leze na nervy. Jak prosté!

Dokonce už bylo připraveno několik humorných žvástů. Aštar Šeran alias Stanislav Gross tu málem odhalil stát másla a jeho démonů přisluhovačů. Zatímco kolem země kroužila máselná flotila s loděmi barvy žluklého másla, Máslina Máslowská v přímém přenosu sdělovala moudrost máselných pišišvorů celému lidstvu... Že to vůbec není legrační? Je to tak! Vtip schází většině věcí, kterým se lidé smějí (já občas také). A proč by nescházel, když stačí srandychtivého konzumenta šikovně přeladit do stavu očekávání vtipného a on se bude smát, bude reagovat, bude všude vykládat (a napíše na svůj webový blok), že máslo je ohromná prdel...

Naštěstí jsme odolali. Upír zvaný lákadlo vysoké návštěvnosti prohrál. Nedokázal nás uplatit masáží ega a vysát. Dost za to s opravdovým vděčíme i své extrémní lenosti, která si tímto zasluhuje poděkování. Navíc nesnáším humoristické servery. Nebo je to pouhá závist?
Každopádně jsme pořád tady, máme své depresivní a povýšené máslo i pár čtenářů, kterým neodpovídáme na maily. A stále ještě můžeme hledat cestu, přetvářet máslo, experimentovat, nacházet nové významy, obohacovat skutečnost.

Je těžké plnit, když nikde nic není. Přesto jsem se smál všem teoriím o spiknutí, protože jen já vím pravdu. Klíč od vlastních dveří jsem našel naschvál v Bílé velrybě, str. 31 - tučně zvýrazněno: Podivná volba prezidenta... Velký boj v Afghánistánu. Hahaha ha.

Napsáno 1851 - 150. výročí.

P.S.: V roce 1851 se Afghánistán psal se dvěma ef.

V diskuzi se píše o svobodě. V USA prý lidé nemohou dělat mnoho věcí, které nám přijdou samozřejmé. Třeba zapálit si ohníček. V Anglii zase nemohou pít alkohol na ulici a většina hospod zavírá už hodinu před půlnocí. Hrůza! Ale na druhou stranu Angličané s sebou nemusí všude tahat neskladný a ponižující "občanský průkaz", kdežto chudák Čech musí ten kus plastu a papíru mít u sebe od patnáctých narozenin pořád, i když jde vynášet odpadky nebo plave v rybníce. Musí si ho nejspíš zastrčit do plavek a chudáci nudisté to mají ještě složitější. V Anglii se ani nemusí v autě vozit řidičák a běžní policisté nenosí zbraně. Alespoň doufám, že to tam takhle pořád funguje. Takže opravdu nevím.. Jsme svobodnější my tady u nás, nebo Angličané?

V proklínaných USA je zas třeba založení firmy udajně otázkou několika málo dní, kdežto u nás jde o neuvěřitelnou byrokracii vyžadující pevné nervy a nějaké drobné pro úředníky, aby šlo všechno jako po másle. Vím třeba o jedné firmě, kde odmítli z principu ten úplatek dát a už rok a půl čekají na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Takže na tom také nejsme moc dobře. V USA jsou chytřejsí, protože už dávno zjistili, že brzdit podnikání se nevyplácí. Bohužel teď vědí i to, že s podnikáním nesouvisející oblasti mohou omezovat a znesvobodňovat dle libosti a nikdo se nad tím moc nepozastaví. A oni mají ještě k tomu nádhernou výmluvu v podobě boje proti nepříteli, ať už je jím Sovětský svaz nebo terorismus. Snad se to z dlouhodobého hlediska také nevyplácí, ale to ani v USA ještě nevědí. A jestli se to vyplácí, tak je všechno v háji.

Ano, nastal čas přiznat si drsnou realitu: chtěli jsme změnit svět. Nebo aspoň psát špatnou prózu na pokračování a přinutit lidi k divným věcem - ani jedno se nám moc nepovedlo. Rok másla je za námi. Bohužel to neznamená, že by máslo nic neudělalo: stojí za stále se zhoršujícím psychickým zdravím několika beztak již docela vyšinutých jedinců, kteří (zvláště sejdou-li se ve větším počtu) mají tendenci opíjet se a pak u toho řvát "máslo bych zrušil", paranoidně rozebírat konspirace ze všech úhlů a ujišťovat se, že nejhorší na bláznech je to, že jsou možná úplně normální!
O sebelítosti ani nemluvě, občas bezdůvodné záchvaty malomyslnosti, jindy pocit omračujícího elitářství a přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Apokalyptická očekávání.
Ale... Bylo by to snad bez másla jiné? Společnost pro lepší konec světa je beztak starší - takže co. Snad jen ty reality hacky se nějak nevydařily, ale co není - může být. All your butter are belong to us. Stay tuned. More to come. Buttery division enjoys the ride.