Mňo. Tak darkeři mě nechali ve štychu. Televize jely všude naplno, kapři, dárečky, nervozita, vtipní lidé na půlnoční, kteří buď nevěděli, co mají dělat, nebo byli natolik opilí, že nemohli, ani kdyby chtěli.
Silvestr je další podobná hurá akce - co je na tom veselého, že bude nový, případně Nový rok? 1. leden - takové hloupé datum, astronomicky to není podložené, mysticky taky ne... Na tom se přeci nedá stavět! Takže bojkot číslo dvě - na Silvestra žádný alkohol! No, ještě uvidíme, teď jsem nějak bojovně naladěn, ale dost možná mě to zase přejde...

Ale když už si tedy budu muset zvyknout na datum 2003, tak by to stálo za nějaké předsevzetí... Jako třeba že máslo.cz bude trochu aktivnější! A to snad bude... Onehdá se mi doneslo, že prý bude 1. 1. uskutečněn reality hack #003 (s tou dvojkou to dopadlo nějak dost divně, radši to nebudem rozpitvávat). OM+OM ale sveřepě mlčí - možná se to dozvím opravdu až na Nový rok...

A nějaké přání do Nového roku? Jen ať se vám proboha neplní vaše sny! Jednak je to určitě kupa zhůvěřilostí a jednak - na co byste se pak mohli těšit?

Tak. Vypadá to jednoznačně: po krátkém záchvatu aktivity se posádka maslo.cz opět odebrala někam do pryč, aby tam přemítala nad tajemstvími vesmíru. Nebo já nevím, co se přesně děje, ale skoro jsem měl pocit, že všichni ostatní už na jakoukoliv činnost rezignovali. Nepočítám-li úžasnou nabídku na obchodování s lotyškými výrobci másla, neděje se nějak vůbec nic: ba ani záznam, jež jsem měl možnost slyšet (obludně otřesná reportáž z reality hacku 01 vysílaná na ČRo 3 - Vltava doplněná obskurdním rozhovorem s opravdove@maslo), nebyl digitalizován a na web nahrán. Ale možná je to úmysl a něco se plánuje - a jde jen o klid před bouří. Nicméně pravděpodobnější zůstává možnost, že já jsem zbytečně pranoidní a nestane se vůbec nic.

Jen je zima jak na Sibiři a já opakovaně přemýšlím o tom, proč jsem ještě tady, když bych mohl být někde úplně jinde. Ale to už jsem psal minule a taky asi předminule a vlastně pořád.

Ještě takový vtipný poznatek: levnější alternativou k drogám je nedostatek spánku. Člověk je z toho ve vynikajícím rauši, realita má pěkně rozmazané barvy a můžete tím bavit ostatní. Ten lahodný pocit po několika dnech se pak pořádně vyspat, to se snad ani nedá popsat. A že kofein, nikotin a tatranky jsou to jediné, co člověk potřebuje k životu - to vím už dávno.

Ovšem že Ježíšek má bílý vous a červený oblek, jezdí na saních, které táhnou sobi... To mne upřímně děsí. Mám na Vánoce dobrý plán: koupím si láhev rumu a budu si od rána vařit grog. Nebudu nic jíst (přeci abych viděl zlaté prasátko) a pokud nevytuhnu, tak půjdu na půlnoční. Uvažoval jsem, že bych si vzal něco jako lampión (lucerna by byla lepší, ale žádnou nemám), ale nejsem si jistý, jestli by to nevypadalo nemístně. Pokud budou podobné mrazy jako minulý týden (rozuměj - žádná břečka ani bahno), tak bych se pak toulal celou noc po městě a byl osamělý duch. Taky jsem si říkal, že by nebylo od věci kontaktovat nějaké darkery, aby na Štědrý večer vyhodili na co nejvíc místech elektriku. Uznávám, že nemocnice bez proudu a někteří bez topení - to je hloupé, ale nesvítilo by se a nefungovaly by televize - a za to by to stálo. Aspoň na hodinku nebo dvě. Nebo napadá někoho jak vyřadit z provozu vysílače? Stejně asi Vánoce nemám moc rád... Pohanské saturnálie v primitivně křesťanském hábitu s nánosem všemožných stupidních tradic zkomercializované do karikatury sebe sama. Nedá se nic dělat. Budu poslouchat Autechre a Future Sound of London, vypnu si telefon a budu pít ten grog. A když se mě někdo zeptá, řeknu, že jsem byl v exilu.

Bingo. Z mně nepochopitelných důvodů se ošklivé počasí přestěhovalo dovnitř. Sedím doma ve svetru a táhne mi na nohy. Jsem nevyspalý - o to víc se třesu - a dumám, proč jsem se už dávno neodstěhoval do země zaslíbené, kde aspoň není taková zima. No ale na druhou stranu: včera jsem byl ve své oblíbené kavárně (zrovna v tom stavu, kdy člověk vypadá kvůli nevyspání jako zfetovaná fretka), a bavil jsem obsluhu svým nepříčetným úsměvem. Bylo to moc milé a já si říkal, že snad ještě nemusím emigrovat... Utíkat se asi nemá, ale poslední dobou na to pořád myslím. Možností je dost.

Dnes moje představy končí u scény z německého filmu Klepání na nebeskou bránu: Jen tak sedět u moře, koukat na vlny, kouřit cigarety a pít tequillu a pak se zhroutit a umřít. Nějak to nezvládám. Znovu nejsem schopný chytit balanc. Každá drobnost mě hrozně vychyluje - ať už do pocitu radosti a štěstí nebo se naopak cítim sklesle, podrážděně, bezvýchodně. Svým chováním v poslední době se mně povedlo překvapit spoustu lidí okolo: v dobrém i ve zlém. Bohužel, ta největší překvapení moc příjemná nebyla. Nu což, aspoň nejsem tak úplně jednoduchý, ha ha (tohle je, milí čtenáři, velmi, velmi trpký smích).

"Tak zoufale pitomý stroj jsem už dlouho neviděl," reaguje Marvin, paranoidní android, na svůj rozhovor s žabím průzkumníkem a pak se odplouží pryč. Taky si připadám jako někdo, kdo tak dlouho machruje, až si pod sebou odpráskne podlahu, a pak s výkřikem "Sakra mejdlo" padá dolů mnoho pater a čeká, že se v přízemí rozplácne na cucky. (Použity nepřesné citace ze Stopařova průvodce Douglase Adamse - kdyby někdo snad nevěděl.) A to nejlepší nakonec: už nefunguje nic jako příčina-následek, nemám důvod, proč bych se měl cítit takhle. Včera jsem byl v naprosté euforii a bez jakéhokoliv důvodu dnes píšu melancholické bláboly plné sebelítosti.
Počasí. Za to může počasí. Docela určitě. Jasně. Tati, dej mi taky šluka.