15. března 2004

Ty vole, bylo to fakt boží!

Důkaz že Máslo je mezi Vámi: včera jsme se inco­gnito vetřeli na setkání české blog­sféry. BrBlog. A ach, bylo to tristní. Hlavním důvo­dem je asi návyk bloggerů na sebestřednost. Pořád píší sami o sobě a tak ani při komu­nikaci nemají chuť se bavit. Stačí sedět u stolu a stří­dat se v mono­lo­zích. Tři­ce­ti­letí pánové, kteří zdá se tak úplně nedo­spěli a nezbavili se image stu­denta infor­ma­tiky. Jenže zatímco na koleji ty pres­tižky, flanelky, neu­pra­vená strniště i mastné vlasy až tak nevadí, tady to půsbilo dost zoufale. Některé dámy na tom nebyly s vzhle­dem o moc líp, a to radši nemlu­vím o chování. Dámy, chovat se ve vašem věku a s vaší postavou jako rozkošný diblík, to sku­tečně není dobrý nápad. A mys­lím, že psát a pre­zen­tovat knihy — to by se taky nemělo u bloggerů stávat. Netu­ším, proč se na to vrh­nou vždycky ty nej­tragič­tější postavičky. Dostat se do médií je jako droga, a velký DD už dlouho neu­spo­řá­dal žádný flash mob, takže něco se holt dělat musí. Je mi jasné, že o mně můžete říct, že jsem zbabělý ufňukanec, který se na místě schovával za jinou identitu a teď tu ohrnuje pysk: ale je mi to upřímně jedno. Neu­mím hodno­tit podle hla­si­tosti smí­chu a stou­pa­jící hla­diny alko­holu v krvi, jak bude jistě činit řada ostat­ních (a věřím, že dojdou k velmi uspoko­jivým výsledkům, o masí­rování vlast­ního ega nemluvě). Ale abych pořád nehaněl — asi tři lidé mě pře­kvapili mile ;)

PS: Proti Jir­kovi Kou­bovi zrovna vůbec nic nemám — ale ten „Jirkův smích, ten divej řev, při kte­rým v žilách tuhne krev…“ — tvoje žena má můj obdiv. S takovým smí­chem bych byd­let nechtěl ;)