6. března 2003

Zrezivělé satelitní antény

Všimli jste si někdy, kolik je v našich měs­tech zrezivě­lých sate­lit­ních antén? A další při­bývají ros­toucí rych­lostí. Jsou všude. Sle­duji to s úža­sem už delší dobu a nechápu. Mají zrezivělé sate­lity ostřejší obraz a zábavnější pro­gramy? Asi ne. Takže to bude jinak — lidé prostě zapo­mněli, že ten talíř na střeše či za oknem mají. Tři běžné televizní pro­gramy (na ČT2 nikdo nor­mální nečumí) posky­tují vše potřebné ke spoko­jenému přežití oněch něko­lika málo desí­tek let, které jsme nuceni strávit ve formě živé hmoty na tomto světě. A když se zírá na obrazovku, odpadá nutkání coko­liv dělat. Nění ani důvod zírat z okna, na stře­chu nebo dokonce na nebe, pro­tože tam už není k vidění vůbec nic. I hvězd je v televizi víc než na noční obloze a navíc oplývají beze­dnou záso­bou vese­lých historek…

Ale hvězdy nebeské začne jednou nezá­jem štvát a zin­scenují si vese­lou his­torku podle svého gusta — zreziví a spolu se sate­lit­ními a léta­jí­cími talíři nám všem spadnou na hlavu. I těm, kteří televiz­ním osobnos­tem nehol­dují. Tak už to bohu­žel chodí. Je lepší čumět do bedny nebo do blba?