24. listopadu 2003

Ad nauseam 2

Ad nauseam, čiliž k zblití, jak kulantně praví lati­níci, ad nauseam šíří Věrozvěsti výb­litky svých úvah pod hlavič­kou „toť je PRAVDA“. Osobní svě­dec­tví mě vede k násle­du­jící úvaze.

V kni­hách bib­lických, ve verších Tao-​te-​ťing, v čarách keču­po­vého bryndu na stolku KFC i ve výšplechtu mudr­cově, ve všem lze nalézt coko­liv. Vše, každý závěr, každé shrnutí, vše záleží jen a pouze na zvo­leném sys­tému interpre­tace a kul­turním pozadí recipienta/​recipientů.

Nee­xis­tují žádná pravi­dla „objek­tivní“ interpre­tace. Na druhou stranu, exis­tují pravi­dla, jež ale­spoň prin­cipi­álně uvažují možnost desin­terpre­tace jako integrální sou­části interpre­tace. Ve valné většině však naše při­ro­zenost tíhne k dogma­ti­saci a vylu­čování jiných interpre­tací buď nási­lím nebo exko­mu­nikací. Ať se jedi­nec snaží o „poctivost“ své interpre­tace jak chce, nikdy se nemůže ubránit „desin­terpre­taci“ dané jím samým, jeho zna­lostmi, zku­šenostmi etc. Well, cesty do pekel jsou dláž­děny dob­rými úmysly. Legrační mi při­jde, že klidně můžeme při­pus­tit exis­tenci abso­lutní pravdy, aniž bychom se jí vůbec musili zabývat. Abso­lutní pravda má vliv na naše bytí jen tím, že JE a my jsme . Její reflexe, to je onen ďábel křesťanů a zarathuštristů. Ďábel je v interpre­taci. Bůh je čisté Bytí. Ale vraťme se zpět.

Naše interpre­tační nástroje nejsou způ­so­bilé „objek­tivní“ ana­lýzy, poně­vadž modul logický není nezá­vislý na modulech alo­gických, bio­lo­gických. Tím vždy Zvě­rověšť omezí dopad svých interpre­tací s úmys­lem „šířit PRAVDU“ na ty, jež vyhodnotí jeho interpre­taci jako „správnou“ či „výhodnou“. Odmítnutí (ale ani akcep­tování) interpre­tací nikdy není jen objek­tivní, samo­zřejmě vzhle­dem k výše uve­denému. Proto ape­lovat na *zdravý rozum, cit, empa­tii či lásku (*neho­dící se škrtněte) druhé dis­ku­tu­jící strany je tedy nevy­hnu­telně nejen komické, ale i zby­tečné. Proč tak často pilní uče­dlníci velkých mudrců zaklá­dají konku­renční kulty, zapí­rají své uči­tele či jen prostě nejdříve odcházejí?

Z těchto důvodů považuji jakýko­liv pokus o interpre­taci jakéhoko­liv textu/​řeči z jiného důvodu než z čiště osobního za zcestný. Zku­šenosti nejsou sdě­li­telné v plné šíři a kaž­dému jednot­livci nikdy nemůže být zpro­střed­kováno poznání v míře dosta­tečné poro­zu­mění. Snaha „šířit PRAVDU“ se vždy obrátí buď v ide­o­logii vládnoucí vrstvy nebo v nešťastný blá­bol, jenž bude oslý­chán v tom lepším případě, v tom horším kri­mi­na­li­sován. Jedi­nou výjimkou snad budiž interpre­tace ánzich, pro bědecké účely. Ďábel, an jest uzavřen v zrca­dlech poppe­rov­ských para­dig­mat vědy, je ale­spoň univerzálně užitečný.

Jedi­nou nadějí člověka je tole­rance. Zapo­meňme na lásku, na bohy, na pravdu. Jsou to chi­méry interpre­tací. „Mys­leme“ na sebe. Neboť pokud sku­tečně „mys­líme“ na sebe, obsáh­neme Vše. Bytí je jen jedno.

Tak jsem si pěkně zain­terpre­toval. Ještě si dovo­lím svůj oblí­bený citát J.A.K.: Ve spo­lečném jednota, v roz­dílném svo­boda, ve všem tolerance.

Máslo? Jíst!